TAIZÉ

Taizé a Bolívie

 
V minulých letech kontakty komunity Taizé s Bolívií neustále rostly. Během posledních let přijalo několik skupinek mladých Bolivijců pozvání komunity a strávilo tři letní měsíce v Taizé. Tito mladí lidé se účastnili mezinárodních setkání a přebírali zodpovědnost za každodenní úkoly spojené s organizací těchto setkání. Důvodem jejich přítomnosti v Taizé je ale především možnost sdílet s lidmi z jiných zemí své prožitky víry a výzvy či otázky vyvstávající v bolivijské společnosti v době velké nejistoty.
JPEG - 21.9 kb

V Taizé

Jedna mladá Bolivijka, která v nedávné době navštívila Taizé, napsala po svém návratu domů: „Byla jsem hluboce pohnuta, když jsem přijela a viděla jsem ve všech těch neznámých tvářích tu patrnou a nakažlivou radost. Představa, že jsme všichni děti jednoho Otce, je pravdivá.“
Potřeba vrátit se domů a být schopen sdílet své zážitky je základem poutě. „Jsem si jistá, že to, co jsem prožila, nezůstane jen mým zážitkem. Když jsem se vrátila, staly se tyto zážitky součástí mých životních zkušeností.“

Dny smíření v El Altu

Od 30. dubna do 3. května 2004 bratři zorganizovali setkání ve městě El Alto. Během tohoto setkání byli lidé znepokojeni novou vlnou stávek a blokád silnic na různých místech země. Proto se setkání stalo pro mnohé lidi světlem, rozníceným v temnotě!
Setkání se zúčastnily dva tisíce mladých lidí. Mnozí z nich přijeli v nádherném tradičním oblečení ajmarské a kečujské kultury. Pro většinu z nich bylo setkání novým zážitkem. Písně se zpívaly čtyřikrát či pětkrát ve španělštině a následně v ajmarštině, hlavním domorodým jazykem Altiplanu.

JPEG - 28.4 kb

Setkání se zúčastnili nejen mladí lidé z Bolívie, ale i z Brazílie, Chile, Argentiny, Dominikánské republiky a také několik mladých Evropanů – všichni sjednoceni v jednom duchu. Sbor byl veden skupinkou mladých z chilského Santiaga. Pokud přihlédneme k těžkostem, které se v historii mezi těmito dvěma zeměmi objevily, uvědomíme si, jak silným znamením byla účast mladých lidí z Chile na „Dnech smíření“.

Když setkání skončilo, řekl jeden z kněží: „Bylo to opravdu poprvé na setkání mladých, kdy se lidé z venkova a z města skutečně sešli, aniž by vytvořili oddělené skupiny. V mojí farnosti se snažím už patnáct let přesvědčit mladé, aby zpívali jak španělsky tak ajmarsky, ovšem oni se tomu stále bránili. Avšak po tomto setkání na konci mše začali spontánně zpívat jednu píseň z Taizé v ajmarštině!“

“Napříč kontinentem”

Kontakty mezi Latinskou Amerikou a komunitou Taizé sahají do šedesátých let minulého století. Silné vazby mezi bratrem Rogerem a biskupy z celé Latinské Ameriky se vytvořily během druhého vatikánského koncilu, kterého se společně účastnili. Diskutovali o těžkostech svých diecézí, sdíleli své problémy a naplánovali a uskutečnili několik praktických projektů.

Jedním z nich byla i „Operace naděje“ – rozsáhlý projekt, který Taizé zorganizovalo v západní Evropě a který umožnil financování malých zemědělských družstev na půdě, která dříve patřila církvi a kterou se biskupové rozhodli rozdělit mezi nejchudší obyvatele. „Máme půdu i chudé obyvatelstvo,“ řekli biskupové, „ale nejsme schopni zorganizovat zemědělská družstva.“ Pomocí tohoto projektu bylo financováno také vydání první edice Nového zákona v latinskoamerické španělštině, která čítala milion výtisků (a 500 tisíc portugalských), které byly distribuovány ve většině latinskoamerických diecézí. Tento projekt také umožnil mladých lidem z Latinské Ameriky studujícím v Evropě, aby navštívili Taizé.

Taková výměna zboží a darů posléze nabývá konkrétní viditelné podoby, má „tvář“. Skupina bratří z Taizé se vydala na pozvání místního biskupa, Doma Heldera Camary, zřídit „fraternitu“ – dům komunity – do Olindy, Recife, aby sdíleli život těch, kteří jsou nejvíce znevýhodněni. O několik let později se fraternita přestěhovala do Alagoinhasu ve státu Bahia, kde působí dodnes.

Bratr Roger navštívil Latinskou Ameriku několikrát. Nepochybně nejdůležitější z těchto návštěv byla ta první, v roce 1968, kdy jej papež Pavel VI. pozval, aby ho doprovázel při cestě do kolumbijské Bogoty na setkání v Medellinu, kde se také konalo slavnostní zahájení činnosti CELAMu, latinskoamerické biskupské konference. V Bogotě se bratr Roger rozhodl zůstat v jedné z nejchudších oblastí okrajové části města, což následně dělal při všech svých zahraničních návštěvách.

JPEG - 11 kb

Rok 1974 byl výjimečný. V prosinci komunita Taizé zorganizovala první setkání mladých v Latinské Americe v mexické Guadalajaře. Poté během prvního výročí vojenského převratu v Chile bratr Roger přijel, aby ukázal svou solidaritu s chilským lidem, který v té době procházel svými nejtemnějšími hodinami. O pět let později, v roce 1979, bratr Roger navštívil bratry v Alagoinhasu a poté strávil měsíc v oblasti obydlené původním obyvatelstvem v chilském Temucu, aby tak znovu vyjádřil touhu komunity Taizé jít bok po boku rozmanitých národů Latinské Ameriky a pokusil se zviditelnit jednotu lidské rodiny.

Vzájemné vztahy a kontakty pokračují, a dokonce sílí, dodnes. Již dvacet let přijíždí každé léto do Taizé kolem čtyřiceti mladých lidí z Latinské Ameriky jako poutníci, aby pokračovali v pouti důvěry. Vysílají je jejich diecéze, aby pomáhali zviditelňovat tvář univerzální církve tím, že sdílejí své zážitky života z Písma uprostřed velké chudoby a beznaděje. Po třech měsících se vracejí domů, kde mohou pokračovat ve své pouti.

Setkání v Cochabambě bude dalším zastavením na této pouti. Zúčastní se jej mladí lidé z Latinské Ameriky stejně jako ze Severní Ameriky a Evropy. Přijede také bratr Alois, nový představený komunity Taizé, spolu s několika dalšími bratry.

Aktualizováno: 1. března 2007
2004 meeting in El Alto