Narodil se v roce 1938 ve švýcarské vesnici Saint-Sulpice v kantonu Neuchâtel. Do komunity Taizé vstoupil v Neuchâtelu jako mladý student teologie v roce 1958. Pokračoval ve studiu teologie, žil mezi Taizé a Neuchâtelem a spolupracoval se svým profesorem Jean-Louisem Leubou na bádání o ekumenických koncilech v myšlení reformátorů. V roce 1961 se usadil v Taizé a přijal v komunitě celoživotní závazek. V roce 1962 se vrátil do Neuchâtelu na půlroční praxi v kolegiátní farnosti a v roce 1963 se v Le Locle stal farářem.

Od svého příchodu do Taizé pomáhal bratru Rogerovi až do jeho smrti v roce 2005. Byl pověřen vedením sekretariátu. Doprovázel představeného Taizé během zasedání Druhého vatikánského koncilu a také při každoročních audiencích u papežů Pavla VI. a Jana Pavla II. S bratrem Rogerem a mezinárodním týmem mladých lidí strávil koncem 70. let 20. století nějaký čas v Kalkatě, Hongkongu, Nairobi a Temucu a pomáhal připravovat dopisy, které zde byly napsány a využívali se při rozjímání a diskusi při setkáních v Taizé.

Byl živou pamětí komunity Taizé. V letech 2011 až 2023 připravil k vydání deset svazků sbírky „Les écrits de frère Roger, fondateur de Taizé“ (Spisy bratra Rogera, zakladatele Taizé). Ani v posledních letech svého života, kdy bojoval s nemocí, se nepřestával naplno zapojovat do života komunity. Pomáhal přijímat jezídské uprchlíky, pracoval v bylinkové zahradě a dílně na výrobu bylinkových čajů a doprovázel vydání knihy „Through the Iron Curtain“, která se zabývá vztahy komunity Taizé s křesťany za železnou oponou před rokem 1989.

Po celý život v Taizé vykonával službu doprovázení poutníků, dobrovolníků a bratří komunity, kterým naslouchal. Bratr Charles-Eugène měl dar druhé povzbuzovat. Jeho tělo bylo unavené nemocí, ale až do posledního dne života si zachovával čilou mysl. Věděl o historii komunity Taizé víc než kdo jiný, ale nenechal se přemáhat nostalgií: plně se zapojoval do nových kroků, které se komunita chystala podniknout.