Potom byly židovské svátky a Ježíš se vydal do Jeruzaléma. „V Jeruzalémě je u Ovčí brány rybník, hebrejsky zvaný Bethesda, u něho pět sloupořadí. V nich lehávalo množství nemocných, slepých, chromých a ochrnutých. Byl tam i jeden člověk, nemocný již třicet osm let. Když Ježíš spatřil, jak tam leží, a poznal, že je už dlouho nemocen, řekl mu: „Chceš být zdráv?“ Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě donesl do rybníka, jakmile se voda rozvíří. Než se tam sám dostanu, jiný mě předejde.“ Ježíš mu řekl: „Vstaň, vezmi své lože a choď!“ A hned byl ten člověk uzdraven, vzal své lože a chodil. (Toho dne však byla sobota.) (J 5, 1–9)
Ježíš se dívá se soucitem na muže ležícího na zemi. Byl postižený třicet osm let ... tak dlouho! Ztratil svoji nezávislost a kromě toho, neměl nikoho, kdo by mu pomáhal. Ježíš vidí jeho trápení, utrpení, jeho zoufalství a promlouvá k němu: „Chceš být zdráv?“ Ochrnutý není tím, kdo prosí o uzdravení. Je to Ježíš, který pokládá tuto otázku.
Chceš být zdráv? Kdo by nechtěl uzdravení? Přesto ochrnutý odpovídá nepřímo. Jak je znehybněný a zoufalý, není ani sto dát jednoduchou a jasnou odpověď. Možná ani nevěří, že se mu může stát něco pozitivního. Tomuto vyděděnci, který sám není schopen něco udělat, Ježíš nabízí uzdravení. Neříká mu: „Jsi uzdraven!“ ale: „Vstaň! Vezmi své lože a choď!“ Jako by mu tím říkal „Od tohoto okamžiku převezmi zodpovědnost za svůj život! Dokážeš to!“
Každý příběh, ve kterém Ježíš uzdravuje, odhaluje nekonečnou dobrotu Toho, který ho poslal. Bůh chce plnost života pro každého člověka. Tolik příběhů v Bibli nám ukazuje tohoto Boha, který nemůže zůstat lhostejný k utrpení svého lidu a svého stvoření. Bůh Stvořitel je Bůh Spasitel. Žádné náboženské pravidlo, ani tak důležité jako je to o sobotě, nemůže Ježíšovi zabránit v uzdravení nemocného. Uzdravený člověk je znovu plně zapojen do společného života.
Můžeme tento příběh číst z perspektivy vlastní situace. Každý z nás má zranění: vzpomínky na ponížení, neuskutečněný sen, nenaplněnou touhu. Není jednoduché se s nimi vyrovnat. Často utíkáme či je schováváme, protože nás bolí a my se na ně stydíme.
Ze strachu ze selhání, že uděláme chybu, nám chybí odvaha riskovat, převzít zodpovědnost a přijmout důsledky svých rozhodnutí. Místo, abychom uchopili to, co je možné, často zůstáváme nehybní tváří v tvář tomu, co je nemožné. Obviňujeme ostatní: rodiče, učitele, tvůrce pravidel, obchodní či církevní vůdce.
Sužují nás také vážné problémy světa: klimatická změna, nerovnost, nemilosrdná konkurence v ekonomické oblasti, mezinárodní konflikty a války, uprchlická krize … Tváří v tvář světovým problémům se cítíme bezmocní a opuštění. Naše planeta je jako ten muž v evangeliu, který byl ochrnutý třicet osm let.
Místo, abychom propadali fatalismu, ať už ve společenském či v osobním životě, můžeme se zaposlouchat do Ježíšových slov: Chceš být zdráv? Chceš změnit svůj život? Chceš život v plnosti? Chceš změnit společnost, udělat zemi lepším místem pro život? Myslíš, že je to možné? Tak vstaň! Začni dnes, převezmi svůj díl zodpovědnosti! Udělej první krok, už v tom nejsi sám! Najdi přátele, kteří s tebou sdílejí víru, stejné hodnoty. Se všemi lidmi dobré vůle – a je jich hodně! – starej se o stvoření. Tímto způsobem najdeš smysl svého života.
V tiché modlitbě naslouchejme Ježíšovu hlasu a pohleďme na Ježíše, který k nám šeptá: chceš být zdráv?
Jací lidé či situace kolem mě potřebují uzdravení?
Co nám brání žít život v plnosti? Co nám pomáhá osvobodit se na osobní či společenské úrovni.
„Vstaň! Vezmi své lože a choď!“ Jak se mě tato Ježíšova slova dotýkají?