Přišel do Nazareta, kde vyrostl. Podle svého obyčeje vešel v sobotní den do synagógy a povstal, aby četl z Písma. Podali mu knihu proroka Izaiáše; otevřel ji a nalezl místo, kde je psáno: ‚Duch Hospodinův jest nade mnou; proto mne pomazal, abych přinesl chudým radostnou zvěst; poslal mne, abych vyhlásil zajatcům propuštění a slepým navrácení zraku, abych propustil zdeptané na svobodu, abych vyhlásil léto milosti Hospodinovy.‘ Pak zavřel knihu, dal ji sluhovi a posadil se; a oči všech v synagóze byly na něj upřeny. Promluvil k nim: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Všichni mu přisvědčovali a divili se slovům milosti, vycházejícím z jeho úst.A říkali: „Což to není syn Josefův?“ On jim odpověděl: „Jistě mi řeknete toto přísloví: Lékaři, uzdrav sám sebe! O čem jsme slyšeli, že se dálo v Kafarnaum, učiň i zde, kde jsi doma.“ Řekl: „Amen, pravím vám, žádný prorok není vítán ve své vlasti. Po pravdě vám říkám: Mnoho vdov bylo v Izraeli za dnů Eliášových, kdy se zavřelo nebe na tři a půl roku a na celou zemi přišel veliký hlad. A k žádné z nich nebyl Eliáš poslán, nýbrž jen k oné vdově do Sarepty v zemi sidónské. A mnoho malomocných bylo v Izraeli za proroka Elizea, a žádný z nich nebyl očištěn, jen syrský Náman.“Když to slyšeli, byli všichni v synagóze naplněni hněvem. Vstali, vyhnali ho z města a vedli ho až na sráz hory, na níž bylo jejich město vystavěno, aby ho svrhli dolů. On však prošel jejich středem a bral se dál. (Lk 4, 16–30)
V tomto úryvku se Ježíš, který teď začíná žít Boží povolání pro svůj život v dospělosti, vrací poprvé ke svým kořenům do svého rodného města Nazareta. Děje se to přesně v okamžiku, kdy začíná svou službu. Ježíš je Syn Boží, ale to neznamená, že se náhle zjevuje jako návštěvník z jiné planety. Má lidskou rodinu, přátele, sousedy a město se svými zvyky a obyčeji: Ježíš neodmítá svůj vlastní lidský původ.
Přichází v sobotu do synagogy „jak bylo jeho zvykem“. Pravděpodobně tam obvykle nebylo nijak zvláštní kázání. Nelze říci, že by tam byl výborný mladý kněz či že by liturgie byla obzvláště krásná. Nicméně Ježíš udržoval zvyk přicházet na bohoslužbu místního věřícího společenství, i když zcela obyčejnou.
Ježíš se zapojuje do obvyklého rámce modliteb a čte z Písma. Tímto způsobem se rozhodne poprvé zveřejnit své poselství. Volí si text v Písmu, který je oblíbený a dobře známý. Dle tradice svého národa se postaví.
Tentokrát je ale všechno jinak. Když čte: „Oči všech v synagoze byly upřeny na něj.“ A on ohlašuje to, po čem všichni toužili a o čem snili: stalo se to opravdovou realitou, přítomnou tady a teď. „Dnes se naplnilo to místo z Písma, které jste slyšeli na vlastní uši.“
V rychlém sledu přicházejí dvě reakce. První je údiv, radost a obdiv: „Všichni o něm dobře mluvili.“ Pak se ale tón jejich obdivu začíná měnit. „Není to Josefův syn?“ ptají se. Přesně nevíme, co se za těmito slovy skrývá. Možná někteří mysleli: „Tak teď máme proroka v našem městě. Je to náš prorok, Josefův syn: brzy budeme sklízet plody spojení s novou celebritou.“
Ale Ježíš se tímto způsobem nenechá využít. On přichází nabídnout život, svobodu a naplnění, ale nikdy se nestane prostředkem pro osobní zisk či pro naplnění našich vlastních záměrů.
Ježíš připomíná lidem, že velcí proroci nebyli doma přijímáni a že své nejpůsobivější činy vykoupení vykonali pro cizince. A toto lidé neunesli: jejich obdiv se změnil ve zlobu. Pokoušejí se zbavit Ježíše shozením ze srázu. Není to příliš odlišné od toho, co se stane později při jeho utrpení v Jeruzalémě.
Paradoxně je odmítnutí Ježíše dalším znamením, že je skutečně od Boha. Velcí proroci Starého zákona byli také odmítnuti lidmi. Pouze falešní proroci zůstávají populární celou dobu. Boží slovo a Kristus sám naplňuje lidské naděje a očekávání. Ale k naplnění dochází zcela neočekávaným způsobem. Očekávání jsou naplněna, ale současně také zneklidněna, převracena, překroucena a zostřena. Je to nepříjemné, dokonce bolestivé a někteří lidé to odmítají. Ale je to Boží cesta.
Ježíš je odmítnut a nepochopen. Ale „on prošel uprostřed nich a šel svou cestou.“ Odmítnutí a nepřátelství jej nemohou zastavit. Ještě později se ukáže, že jen nezastaví ani smrt …
Ježíš neodmítá své kořeny či původ, ale nachází v nich východisko pro svou další životní cestu. Jak to mám já?
Láká mě někdy využít víru v Krista ke službě svým vlastním záměrům? Jak se tomu mohu vyhnout?
Jaké to je zjistit, že Kristus převrací má očekávání a naplňuje je neočekávaným způsobem? Zažil jsem to někdy?