Pilát se zeptal Ježíše, „Ty jsi ten židovský král?“ „Ty to říkáš,“ odpověděl Ježíš. Tu Pilát řekl velekněžím a zástupům: „Neshledávám na tom člověku žádný důvod k odsouzení.“ Ale oni naléhali a říkali: „Pobuřuje svým učením lid po celém Judsku, od Galileje, kde začal, až sem.“ Po těch slovech se Pilát zeptal, zda ten člověk je Galilejec. A když se ujistil, že podléhá Herodově pravomoci, poslal ho k Herodovi, který v těch dnech byl rovněž v Jeruzalémě.Když Herodes uviděl Ježíše, velice se zaradoval. Už dlouho si ho totiž přál spatřit pro to, co o něm slyšel, a doufal, že uvidí, jak udělá nějaký zázrak. Vyptával se ho tedy mnoha slovy, ale on mu nic neodpověděl. Velekněží a zákoníci, kteří tam stáli, ho zatím prudce obviňovali. Herodes mu se svými vojáky dal najevo, že jím pohrdá a posmíval se mu, pak ho oblékl do nádherných šatů a poslal ho nazpět k Pilátovi. (Lk 23,3−11)
Tento text v nás vyvolává otázky: jaká měřítka určují a řídí náš svět? Jak může Ježíšův život a smrt změnit způsoby našeho vzájemného soužití?
Všichni potřebujeme, někdo více, někdo méně, do určité míry ovlivňovat situace, být úspěšný v projektech, získat uznání. Jestliže jako společnost ale oceňujeme pouze to, co funguje a je působivé, čelíme riziku, že se život stane soutěží, určitou hrou, v níž někteří vyhrávají a jiní prohrávají.
Jak čelí této dynamice Ježíš? Je postupně představován Pilátovi a Herodovi. Pilát se ho ptá, „Ty jsi židovský král?“. Ježíš mu ale pouze odpovídá: „Ty jsi to řekl.“ Pilát pokládá otázky moci a vlivu. Chce vědět, může-li mu být Ježíš užitečný či představuje-li hrozbu. Ježíš na tuto hru nepřistupuje. Pilát ho tedy považuje za nedůležitého a snaží se tohoto neužitečného případu zbavit.
Herodes naopak vyhledává senzace. Pro něho je podstatné to, co dělá dojem a přináší potěšení. Ježíš ale odmítá hrát i tuto hru. Dokonce mu ani neodpoví. Neusiluje o to, aby naplňoval očekávání druhých či aby si vytvářel image. Herodes a jeho vojáci se mu posmívají. Snaží se ještě z tohoto neuspokojivého setkání pobavit. Pak posílají tohoto nezajímavého muže zpět k Pilátovi.
Pro Ježíše není odmítnutí hry na moc a image vítěznou strategií. Končí sám a opuštěný na kříži: potupná a ničím impozantní smrt. Podle všech běžných měřítek v tomto světě to znamená neúspěch. Skutečnost, že je zabit, jakoby naznačovala, že jej opustil dokonce i Bůh. Krátce nato, ale někteří z jeho přátel tvrdí, že Bůh se ztotožnil s Ježíšem. Učedníci jsou přesvědčeni, že Bůh byl s ním, dokonce i v neúspěchu a smrti.
Toto poselství mění vše pro učedníky, ale také pro nás a pro náš svět. Je-li Bůh přítomen v Ježíšově neúspěchu, naše měřítka úspěchu se mění. Moc a vliv již není to, co se cení. Není podstatné to, co ohromuje či přináší potěšení. Je-li Bůh na straně těch, co prohrávají, výhrou nezískáváme nic.
Ježíš souhlasil s tím, že prohraje. Odmítnutím pravidel hry nás Ježíš osvobozuje. On zaplatil cenu. Zemřel. Pro nás ale také otevřel oblast svobody a života. Stará hra pokračuje a vyvolává stále utrpení. My ale můžeme žít novým způsobem: nemusíme utíkat před utrpením druhých či vlastním zoufalstvím.
Poselství kříže nám dovoluje pocítit, že Bůh neztrácí ze zřetele to, co se jeví zbytečným a nezajímavým. Sledujeme-li jeho pohled, přiblížíme se těm, kteří trpí. A v našich potížích můžeme věřit, že Bůh je přítomen v našem selhání stejně jako v našem úspěchu, v naší bolesti jako v naší radosti, v naší smrti jako v našem životě. V Božích očích již nová a jiná hra začala.
Jaká měřítka podle mého názoru určují směr našich společností?
Podle jakých se řídím ve svém životě?
Jak může Ježíšův život a smrt ovlivnit naše životy a naše společnosti?