Radostně vykřikuj, sionská dcero,Jásavě výskej, Izraeli!Raduj se a jásej z celého srdce,Dcero jeruzalémská!Hospodin zrušil rozsudek, jenž tě tížil,Odvrátil tvého nepřítele.Král Izraele, Hospodin, je uprostřed tebe,Už se nemusíš bát žádného neštěstí!Toho dne se bude Jeruzalému říkat:„Nestrachuj se, Sione,Tvé ruce ať neumdlévají!Hospodin, tvůj Bůh, je uprostřed tebe,hrdinný zachránce!Pro tebe bude plesat radostí,obnoví tě svou láskou,bude pro tebe tančit s výkřiky radostijako ve sváteční dny.“(Sofonjáš, 3, 14–17)
„Zaplesej…! Radostně vykřikuj…! Raduj se a jásej…“ Tento úryvek nám dává minimálně tři důvody k radosti: „Hospodin zrušil rozsudek nad tebou…“, „Hospodin je uprostřed tebe“ a „obnoví tě svou láskou“.
V kontextu knihy, která začíná slovy „Všechno vyhubím z tváře země, je výrok Hospodinův“, je tón tohoto úryvku je překvapující. Kniha je plná hrozeb proti lidu i izraelskému národu, hrozeb, které vrcholí popisem dne Hospodina, kdy bude všechno zničeno.
Od Sofonjáše je to velmi odvážné představovat si a oznamovat zničení velkých mocností té doby. Na druhou stranu používá ke kritice modlářství a nespravedlnosti mnoha lidí velmi reálná nebezpečí, která ohrožují Izrael. Chce, aby si lidé uvědomili, že jejich falešné priority a nedostatek pozornosti vůči ostatním jim brání v životě, i když brzy zjistí, že hrozby ne vždy pomáhají lidem změnit jejich způsoby.
Když vidíme před sebou nebezpečí, ať již skutečné či imaginární, obvykle jej nevysvětlujeme jako hrozbu, jejímž prostřednictvím nás chce Bůh varovat. Někdy si ale můžeme být vědomi negativních důsledků svých postojů a ptáme se sami sebe, jestli jsme se rozhodli či se rozhodujeme správně. Když tedy na konci knihy prorok oznamuje, že odsouzení je zrušeno, může nám to dát naději, že s Bohem mohou získat smysl všechny eventuality našich rozhodnutí a že řetěz příčinných souvislostí v tomto světě není nutně smrtící. Boží perspektiva překračuje pochybnosti a předurčenosti, v nichž si myslíme, že jsme lapeni.
„Hospodin je uprostřed tebe.“ On je přítomen jako prostor svobody v jádru našich životů a v něm nachází využití této svobody pravý význam. Uprostřed našich váhání a slepých uliček Bůh otevírá cestu pro nové začátky.
„Pro tebe bude plesat radostí, obnoví tě svou láskou“, v některých překladech dokonce „bude pro tebe tančit“ – ne proto, že jsme se vždy rozhodli správně, ale proto, že je přítomen v našich životech svým Duchem. V určitém smyslu on miluje sám sebe tím, že nás miluje a přivádí nás do své lásky.
Bůh nám sděluje svůj život v našich nedokonalých či dokonce chybných rozhodnutích a směřování a dokonce jim navzdory. To je také poselství vzkříšení: Bůh stvořil život uprostřed něčeho, co životu neprospívá či mu dokonce odporuje. Bůh se prosazuje proti tomu, co se zdá nevyhnutelné a dává smysl všem našim eventualitám. Bůh je s námi v tom, co je v našich životech průhledné, ale také nejvíce znepokojivé, otevírá cesty, které jsou vždy nové a směřují k jeho radosti.
Jsem někdy plný/á obav a nejistý ohledně svých rozhodnutí? Pomáhá mi víra v Boha překonat tuto situaci? Jak?
Zažil/a jsem někdy, že se přede mnou otevřely nové cesty? Jak mě může v tomto směru povzbudit zkušenost lidí v Bibli?